Začít cvičit bez tlaku a výčitek je možné, když k pohybu přistoupíš jinak než přes „musím“ a „měla bych“.

Novoroční předsevzetí začít cvičit: proč většinou nevydržíme

Novoroční předsevzetí často vznikají z toho, že musíme něco změnit. Obvykle něco, co na sobě nemáme rádi. Nebo za co se nemáme rádi. Z pocitu, že bychom „měly“. Že je čas začít se sebou konečně něco dělat. Protože ostatní už dávno cvičí, nebo dělají toto, nebo tamto.

Jenže když je novoroční předsevzetí začít cvičit postavené na větách typu:

• musím se donutit,
• musím to vydržet

většinou dlouhodobě nefunguje.

Možná je na čase položit si jinou otázku než „jak se přinutit cvičit“.
Možná je důležitější zeptat se:
Jak udělat z pohybu něco, co mě bude bavit a co bude za odměnu?

Ingredience č. 2 – Laskavá disciplína (naslouchání tělu)

Disciplína nemusí být tvrdá. Nemusí bolet. A nemusí jít přes sílu. Zvláště u nás žen je hodně důležité respektovat náš cyklus. Ať už se bavíme o měsíčním cyklu, nebo životním. Protože pohyb, jaký potřebujeme, když jsme mladší, není vhodný v období, kdy vstupujeme do perimenopauzy. 

Začít cvičit pravidelně určitou disciplínu vyžaduje, na tom se asi shodneme. Já jsem si ale našla cestu k tomu, čemu říkám laskavá disciplína.

Laskavá disciplína znamená, že:

• když mám ráno energii, zvolím dynamičtější pohyb, nebo silovější cvičení, 

• když jsem večer unavená nebo hodně ve stresu, protáhnu se, zpomalím, vrátím se ke svému tělu a naslouchám, 

• když mi není dobře, opět naslouchám, zda je jemné cvičení něco, co mě vrátí zpět, nebo je čas necvičit vůbec a místo toho si uvařit čaj a odpočinout si.

Tohle není o selhání, neschopnosti, nebo lenosti. To je schopnost vnímat své tělo naslouchat mu. S laskavostí a sebeláskou. 

Pokud chceme mít pohyb jako životní styl, je potřeba umět tělu naslouchat a vědět, že zvolnění, odpočinek, nebo výběr vhodného pohyb není o přerušení návyku. Jen o změně jeho formy, aby byl pro tělo podporující, ne destruktivní. 

I odpočinek může být součástí životního stylu, ve kterém má pohyb své místo.

Ingredience č. 3 – Pravidelnost bez dokonalosti

Jedna z největších pastí pohybu je představa, že musíš cvičit „pořádně“. Alespoň jednu celou hodinu. Správně. Ideálně několikrát týdně.

Jenže náš život vypadá často jinak – práce, rodina, únava, hlava plná povinností.

A právě tady je potřeba vyvrátit jeden mýtus – že cvičit se musí celou hodinu, aby to mělo smysl. Je skvělé, když najdeš čas a jdeš na hodinu do fit centra, nebo jógového studia a zacvičíš si. Ale je ještě lepší, když se pohyb stane přirozenou součástí každého dne.

Nemusí to být dokonalé – stačí třeba jen rozvlnit páteř. Nemusíš cvičit dlouho – každých 5 minut se počítá.

Pravidelnost není o výkonu. Je o vztahu, který si s pohybem postupně buduješ.

Měla jsem období, kdy jsem chtěla, aby rok už hlavně skončil, protože v mých očích byl strašný a těžký. Ale na ten nový jsem se netěšila.  Naštěstí jsem pak zjistila, že to jde i jinak. Už několikátý rok používám brožurku YearCompass, která je ke stažení zdarma zde. A k tomu si vždycky vezmu fotky z mobilu, zápisky v deníku, nebo i mé příspěvky na sociálních sítích.

Dívám se na ten končící rok uplně jinýma očima. Připomenu si všechny úžasné chvilky, zážitky a radosti a znovu si s nimi pobudu, abych si užila tu radost. Připomínám si ale i to, co se nepovedlo. Zamyslím se nad tím, proč se to nepovedlo, a co nebo kdo mi ty těžké chvíle pomohl překonat. A jaké nové zkušenosti mi to přineslo. Snažím se na těch nepovedených věcech najít to, co si z nich chci odnést do dalšího roku. Tedy ne hořkost a smutek, ale právě nové zkušenosti, nebo i osoby, které mi pomáhaly. 

Připomínáním si toho, co se povedlo a kdy jsme se cítili dobře, z čeho jsme měli radost rozvíjíme vděčnost. A také můžeme do toho nového roku vejít s tím, že se těšíme, až nám přinese zase podobné nebo možná ještě lepší okamžiky. A navíc jsem vyzbrojeni novými zkušenostmi. A víme, že se máme o koho opřít.  Nemusíme tak do nového roku vykročit s obavami, co strašného nás zase čeká.

Už léta si je nedávám. Vlastně si ani nepamatuji, kdy se mi nějaké to předsevzetí podařilo dotáhnout do konce. A není se ani čemu divit. Víte, že 95% novoročních předsevzetí se nevyplní? A přináší tak velká zklamání? A osobně si myslím, že zklamání ze sebe sama, je jedno z nejhorších, které zažíváme.

Taky jsem dříve cítila tíhu nových začátků, tlak sama na sebe být lepší s příchodem nového roku, dělat věci jinak a zbavit se všech strašných zlozvyků.

Jenže právě proto, že dáváme sliby sami sobě a pak je neplníme, se neustále zklamáváme. Jsme sami ze sebe smutní a to obrovsky ovlivňuje i naše sebevědomí. Máme pak pocit, že nic nedokážeme.

Tradičně většina z nás řeší, jak zhubnout nebo se více hýbat. Než se pustíte do takových novoročních předsevzetí, zkuste se nejdříve zastavit a vrátit se do minulého roku. Podařilo se vám to? A pokud ne, proč se to nepovedlo?

Co to letos udělat jinak? Najděte nový způsob, novou motivaci nebo třeba i jen jemnější přístup k sobě samým. Dopřejte si čas a všechno si dobře naplánujte a promyslete – začít můžete klidně později, třeba až na Hromnice. To se začíná pomalu probouzet i příroda a energie začíná pomalu stoupat vzhůru. Všechno půjde zase o kus lépe. 

A pokud jste se rozhodli, že chcete skutečně něco změnit a začít pravidelně cvičit, zkuste o tom přemýšlet trochu jinak.

Podívejte se na můj článek 3 ingredience, díky kterým se pohyb stane životním stylem. Na začátek stačí pár minut denně a můžete začít budovat nový zvyk, který vám přinese klid, radost a hlavně tělo, které pro vás bude oporou po celý rok.

Přeji nám všem, abychom se tento rok posunuli zase o kousek dál. I navzdory tomu, že vše neběží podle našich představ.
A abychom co nejvíce žili přítomným okamžikem. A s otevřeným srdcem a úsměvem uvnitř nás viděli kolem sebe to hezké, příjemné a barevné 🙂 

Dnes nás do stresu dostávají trochu jiné věci než kdysi dávno – pracovní termíny, přeplněný diář a neustále pípající notifikace. Naše tělo produkuje neustále stresové hormony, protože náš mozek toto vše vnímá jako něco, co nás ohrožuje. Je to automatická reakce těla, která byla klíčová pro naše přežití. Tím, že si nedopřáváme dostatečný odpočinek, zůstává hladina kortizolu v těle neustále zvýšená.  To vede k tomu, že máme kortizolu v krvi příliš a to způsobuje to, že:

• se cítíme vyčerpaní, ale zároveň nemůžeme vypnout,
• naše mysl se zaměřuje hlavně na to negativní všude kolem nás, aby nás „chránila“,
• ztrácíme schopnost se uvolnit a obnovit svou energii.

Dobrá zpráva je, že existuje nástroj, jak se z takového stavu dostat.

Jedním z nejrychlejších a nejúčinnějších způsobů, jak dát tělu najevo, že je v bezpečí, je správné dýchání. Dýchání je dar, který máme všichni k dispozici, a přitom si jeho sílu neuvědomujeme.

Vyzkoušejte jednoduché dechové cvičení:

1. Najděte si klidné místo, kde vás nikdo nebude rušit.
2. Pomalu vydechněte. Když máte pocit, že už je všechen vzduch z vašich plic pryč, zkuste ještě trochu vydechnout (možná vás překvapí, kolik toho ještě v sobě máte).
3. Nadechněte se a pozorujte, kam dech proudí – do hrudníku nebo bříška?
4. Opakujte bod 2.
5. Při dalším nádechu zkuste poslat dech hlouběji, až do bříška a zad.
6. Opakujte tento cyklus alespoň pětkrát – tedy 5x nádech a 5x výdech.
7. Vnímejte, jak při každém nádechu prochází skrz vaše nosní dírky chladný vzduch a při výdechu odchází teplý.

Podívejte se i na moje video na mém You Tube kanále, kde vše podrobně vysvětluji.

Díky tomu, že se začnete soustředit na to, jak dýcháte, přenesete svoji pozornost do těla. A k čemu je to dobré? Přimějete vaši mysl, aby se zabývala něčím jiným, než neustálým koloběhem splašených myšlenek. Postupně se uvolníte od stresu, protože nádech ani výdech nás nestresuje 🙂

Dechové techniky ovlivňují náš nervový systém. Pomalý, hluboký dech aktivuje parasympatický nervový systém, který dává tělu signál k odpočinku a regeneraci (Zdroj: APA). Mozek přestává vnímat okolí jako hrozbu a hladina kortizolu začne klesat. Uvolníme napětí ze svalů, uvolníme zatuhlá ramena a začneme pociťovat klid.

Toto cvičení je jednoduché, ale jeho účinek je mocný. Je to malý krok, který může mít velký dopad na to, jak zvládáte každodenní výzvy a stres. 

Možná si říkáte, že něco tak obyčejného jako dech nemůže změnit vaše dny. Ale co když ano? Stačí pár minut denně, abyste pocítili rozdíl. Dejte sami sobě tento malý dárek – hluboký nádech a výdech.

Uvidíte sami, jak pár minut vědomého dýchání každý den přinese do vašeho dne více pohody, klidu, ale i  času. A ten můžete věnovat třeba jednoduché praxi jógy. Začněte třeba s moji minijógovkou pro restart, s kterou dostanete i tipy, jak začít cvičit pravidelně každý den. 

Zkusili jste hluboké dýchání? Jak se cítíte? Co se změnilo? Napište mi na Instagram  nebo na Facebook. Moc ráda si to přečtu.