Novoroční předsevzetí: očekávání versus realita

A už je to tu zase! Končí jeden rok a začíná rok další. Často slýchám: „Už aby tenhle strašný rok skončil a začal nový, lepší…“. Jenže co se stane úderem té půlnoci 31. prosince? Přijde víla, mávne hůlkou a rázem se všechno změní?

Milníky, které (ne)mění vše

Myslím, že ne? Ale tak nějak potřebujeme milníky, kdy můžeme ukončovat, začínat, děkovat, odrazit se a jít dál. Také to dělám, i když ne nutně na Nový rok. Ohlížím se i v průběhu roku.

Leden vnímám spíše jako poslední měsíc v celém cyklu, takový bez života. Takové vakuum, něco jako ta chvilka mezi výdechem a dalším nádechem. Mám ráda, když se v tento čas můžu spíš ponořit do sebe a trochu popřemýšlet o předchozím roce. 

Měla jsem období, kdy jsem chtěla, aby rok už hlavně skončil, protože v mých očích byl strašný a těžký. Ale na ten nový jsem se netěšila.  Naštěstí jsem pak zjistila, že to jde i jinak. Už několikátý rok používám brožurku YearCompass, která je ke stažení zdarma zde. A k tomu si vždycky vezmu fotky z mobilu, zápisky v deníku, nebo i mé příspěvky na sociálních sítích.

Dívám se na ten končící rok uplně jinýma očima. Připomenu si všechny úžasné chvilky, zážitky a radosti a znovu si s nimi pobudu, abych si užila tu radost. Připomínám si ale i to, co se nepovedlo. Zamyslím se nad tím, proč se to nepovedlo, a co nebo kdo mi ty těžké chvíle pomohl překonat. A jaké nové zkušenosti mi to přineslo. Snažím se na těch nepovedených věcech najít to, co si z nich chci odnést do dalšího roku. Tedy ne hořkost a smutek, ale právě nové zkušenosti, nebo i osoby, které mi pomáhaly. 

Připomínáním si toho, co se povedlo a kdy jsme se cítili dobře, z čeho jsme měli radost rozvíjíme vděčnost. A také můžeme do toho nového roku vejít s tím, že se těšíme, až nám přinese zase podobné nebo možná ještě lepší okamžiky. A navíc jsem vyzbrojeni novými zkušenostmi. A víme, že se máme o koho opřít.  Nemusíme tak do nového roku vykročit s obavami, co strašného nás zase čeká.

A co ta novoroční předsevzetí?

Už léta si je nedávám. Vlastně si ani nepamatuji, kdy se mi nějaké to předsevzetí podařilo dotáhnout do konce. A není se ani čemu divit. Víte, že 95% novoročních předsevzetí se nevyplní? A přináší tak velká zklamání? A osobně si myslím, že zklamání ze sebe sama, je jedno z nejhorších, které zažíváme.

Taky jsem dříve cítila tíhu nových začátků, tlak sama na sebe být lepší s příchodem nového roku, dělat věci jinak a zbavit se všech strašných zlozvyků.

Jenže právě proto, že dáváme sliby sami sobě a pak je neplníme, se neustále zklamáváme. Jsme sami ze sebe smutní a to obrovsky ovlivňuje i naše sebevědomí. Máme pak pocit, že nic nedokážeme.

Hledání nové cesty

Tradičně většina z nás řeší, jak zhubnout nebo se více hýbat. Než se pustíte do takových novoročních předsevzetí, zkuste se nejdříve zastavit a vrátit se do minulého roku. Podařilo se vám to? A pokud ne, proč se to nepovedlo?

Co to letos udělat jinak? Najděte nový způsob, novou motivaci nebo třeba i jen jemnější přístup k sobě samým. Dopřejte si čas a všechno si dobře naplánujte a promyslete – začít můžete klidně později, třeba až na Hromnice. To se začíná pomalu probouzet i příroda a energie začíná pomalu stoupat vzhůru. Všechno půjde zase o kus lépe. 

Jak začít pravidelně cvičit

A pokud jste se rozhodli, že chcete skutečně něco změnit a začít pravidelně cvičit, zkuste o tom přemýšlet trochu jinak.

Podívejte se na můj článek 3 ingredience, díky kterým se pohyb stane životním stylem. Na začátek stačí pár minut denně a můžete začít budovat nový zvyk, který vám přinese klid, radost a hlavně tělo, které pro vás bude oporou po celý rok.

Přeji nám všem, abychom se tento rok posunuli zase o kousek dál. I navzdory tomu, že vše neběží podle našich představ.
A abychom co nejvíce žili přítomným okamžikem. A s otevřeným srdcem a úsměvem uvnitř nás viděli kolem sebe to hezké, příjemné a barevné 🙂