3 ingredience, díky kterým se pohyb stane životním stylem, ne povinností

Začít cvičit bez tlaku a výčitek je možné, když k pohybu přistoupíš jinak než přes „musím“ a „měla bych“.

Začátek nového roku je pro mnoho z nás spojený s jednou otázkou: „Co bych měla změnit?“

Často chceme začít cvičit. A nejlépe pravidelně. A taky u toho konečně vydržet.
Jenže taková novoroční předsevzetí, která plynou z plného vánočního bříška, mnohdy skončí dřív, než přijde únor.

Místo pravidelného cvičení si pak často odneseš jen pocit selhání. Že to zase nevyšlo. Že s tebou je asi něco špatně. Že nemáš dost disciplíny nebo vůle.

Ale co když ti jen chybí ty správné ingredience, které udělají z povinnosti začít cvičit tvůj nový životní styl?

Pohyb totiž nemusí být povinnost.
Může se stát přirozenou součástí života. Ale je potřeba k tomu přistoupit trochu jinak, než „od zítra začnu“.

Novoroční předsevzetí začít cvičit: proč většinou nevydržíme

Novoroční předsevzetí často vznikají z toho, že musíme něco změnit. Obvykle něco, co na sobě nemáme rádi. Nebo za co se nemáme rádi. Z pocitu, že bychom „měly“. Že je čas začít se sebou konečně něco dělat. Protože ostatní už dávno cvičí, nebo dělají toto, nebo tamto.

Jenže když je novoroční předsevzetí začít cvičit postavené na větách typu:

musím se donutit,
musím to vydržet

většinou dlouhodobě nefunguje.

Možná je na čase položit si jinou otázku než „jak se přinutit cvičit“.
Možná je důležitější zeptat se:
Jak udělat z pohybu něco, co mě bude bavit a co bude za odměnu?

Ingredience č. 1 – Sebeláska (správné PROČ)

Sebeláska nemá nic společného s leností ani s výmluvami. Je to schopnost být k sobě upřímná.

Jít 1. ledna do posilovny a tam se zřídit tak, že se druhý den ani neposadíš, není nic, co ti dlouhodobě přinese výsledky nebo radost.

Přemýšlela jsi někdy nad tím: Proč vlastně chceš začít cvičit pravidelně?

Jaká je Tvoje odpověď?

„protože chci zhubnout břicho“
„protože bych měla, vždyť cvičí všichni“
„protože se chci potrestat za to věčné jezení sladkého“?

Uf, tohle prostě fungovat nebude. Pohyb má být radost, ne trest za to, jak vypadáme nebo kolik toho jíme. Život většinou není procházka růžových sadem a takhle si na sebe šijeme akorát tak další bič, který nám připomene, jak nemožní jsme.

Moje velké PROČ jsem začala cvičit, bylo jednoduché. Chtěla jsem vypadat dlouho mladě. Chtěla jsem se cítit hezká, pružná a plná energie. A tohle PROČ mě drží dodnes. Drželo mě i v době, kdy jsem bojovala s velkou bolestí zad. Drží mě i teď, kdy řeším větší bříško.

Nechci mít pohyb jako trest. Chci, aby byl přirozenou součástí mého života, protože pak se cítím dobře ve svém těle, a to i přesto, že určitě není všude dokonalé.

Co je tvoje velké PROČ. Tím začni. ALE S LÁSKOU K SOBĚ.

Ingredience č. 2 – Laskavá disciplína (naslouchání tělu)

Disciplína nemusí být tvrdá. Nemusí bolet. A nemusí jít přes sílu. Zvláště u nás žen je hodně důležité respektovat náš cyklus. Ať už se bavíme o měsíčním cyklu, nebo životním. Protože pohyb, jaký potřebujeme, když jsme mladší, není vhodný v období, kdy vstupujeme do perimenopauzy.

Začít cvičit pravidelně určitou disciplínu vyžaduje, na tom se asi shodneme. Já jsem si ale našla cestu k tomu, čemu říkám laskavá disciplína.

Laskavá disciplína znamená, že:

když mám ráno energii, zvolím dynamičtější pohyb, nebo silovější cvičení,
když jsem večer unavená nebo hodně ve stresu, protáhnu se, zpomalím, vrátím se ke svému tělu a naslouchám,
když mi není dobře, opět naslouchám, zda je jemné cvičení něco, co mě vrátí zpět, nebo je čas necvičit vůbec a místo toho si uvařit čaj a odpočinout si.

Tohle není o selhání, neschopnosti, nebo lenosti. To je schopnost vnímat své tělo naslouchat mu. S laskavostí a sebeláskou.

Pokud chceme mít pohyb jako životní styl, je potřeba umět tělu naslouchat a vědět, že zvolnění, odpočinek, nebo výběr vhodného pohyb není o přerušení návyku. Jen o změně jeho formy, aby byl pro tělo podporující, ne destruktivní.

I odpočinek může být součástí životního stylu, ve kterém má pohyb své místo.

Ingredience č. 3 – Pravidelnost bez dokonalosti

Jedna z největších pastí pohybu je představa, že musíš cvičit „pořádně“. Alespoň jednu celou hodinu. Správně. Ideálně několikrát týdně.

Jenže náš život vypadá často jinak – práce, rodina, únava, hlava plná povinností.

A právě tady je potřeba vyvrátit jeden mýtus – že cvičit se musí celou hodinu, aby to mělo smysl. Je skvělé, když najdeš čas a jdeš na hodinu do fit centra, nebo jógového studia a zacvičíš si. Ale je ještě lepší, když se pohyb stane přirozenou součástí každého dne.

Nemusí to být dokonalé – stačí třeba jen rozvlnit páteř. Nemusíš cvičit dlouho – každých 5 minut se počítá.

Pravidelnost není o výkonu. Je o vztahu, který si s pohybem postupně buduješ.

Pohyb jako životní styl, ne jako úkol na seznamu

Když to shrnu:

sebeláskové PROČ je důležitější než plán,
s laskavou disciplínou dojdeme dál, než s tlakem „musím“,
pravidelnost má větší sílu než dokonalost.

Pohyb se pak viset jako další úkol na našem už tak dlouhém seznamu úkolů. A začne se stávat součástí dne, začne se stávat postupně odměnou, chvilkou, kdy jsme sami se sebou a užíváme si to každou naší buňkou.

A to je přesně ten moment, kdy se z něj může stát životní styl.

Zamiluj se do pohybu

Cítíš, že bys letos chtěla pohyb zažít jinak?
Bez tlaku a výčitek. Bez pocitu, že nejsi dost dobrá.
S větší lehkostí, radostí a laskavostí k sobě?

Přidej se do Novoroční výzvy: Zamiluj se do pohybu, kde ti ukážu, jak začít s pohybem pravidelně.

Společně si vytvoříme vztah k pohybu.
A možná ještě důležitější – vztah k vlastnímu tělu.

Protože zamilovat se do pohybu není o výkonu.
Je to o tom, jak se při něm cítíš a jak se cítíš ve svém těle. I když třeba není dokonalé.

Chci prozkoumat výzvu

Akční krok k tomu začít cvičit :

Pokud přemýšlíš, jak začít cvičit, zkus si dnes položit jen jednu otázku:

Co by mému tělu dnes udělalo dobře?

A začni právě tím.